Naši milí hosté, moc vám všem děkujeme!

Bylo to úžasné! Přesně takové, jak jsme si přáli. 

Děkujeme všem za dary a přání.

Ty nejkrásnější věci v životě člověk nechce zapomenout…A proto jsme se rozhodli, že napíšeme ještě poslední krátký příběh. Příběh o tom, jak jsme to celé viděli my. Třeba je to nezvyklé, třeba se to nedělá a třeba to už nikoho ani nezajímá, ale pro nás byl náš svatební den jako ten nejlepší burger v životě v kombinaci se západy slunce, které všichni tak milujeme a vkládáme je do storíček na své sociální sítě. Byl prostě fantastický. V průběhu pěti měsíců od zasnoubení až do svatby jsme obvolali desítky, možná i stovky lidí, potkali se s miliony (jasně Fili) swaperů a smlouvali s pár lidmi z Market place. Objeli jsme polovinu republiky, abychom vyzvedli přesně tu truhličku s bílými rámy na svatební dary, či běhouny přesně v té barvě v jaké jste je viděli na svatebních stolech. Učitelka Bája totiž měla naprosto jasnou představu a fantastický, lehce flegmatický, Filda jí má prostě opravdu moc rád. Během těchto pěti měsíců jsme zjistili, že naplánovat svatbu je opravdu velký životní úkol a zhruba ve druhem týdnu plánování jsme se nedivili těm boháčům, kteří si zaplatí za svatbu "na klíč".

Po nocích strávených u Canvy, kdy Filda do nekonečna plnil Báji dokonalé představy o vizuálu svatebních novin, meníček, harmonogramů a všeho možného, po nekončících fuck-upech kdy mi volalo pět lidí najednou, že se děje něco, co se vážně dít nemá jsme najednou v pátek 22.9. ráno stáli před stodolou v Luníkově. Bylo to tady. Já, můj ženich, jeho nejlepší svědek Šimon a Radovan, který nám přivezl svatební stoly. Je fakt nejlepší a tímto znovu děkujeme 🙏🏻

Věděla jsem, že máme před sebou obrovský kus práce, ale co jsem nevěděla bylo odkud začít. Horká linka Niki mi řekla, ať začneme s těmi stoly. Oukej, jdeme na to…po zjištění, že se ke stolům nevejdou židle a budeme muset změnit cely zasedací pořádek mi nebylo úplně do radostného tance, ale co už, zvládneme všechno…

V pozdějším odpolední přijela další posila a v tu chvíli to začalo. Všichni se mě začali ptát jak mohou pomoci. Bylo to naprosto bajecny, ale já jim nedokazala odpovědět. Nevěděla jsem totiž co dělat. Už si ani nepamatuju jak, kdy a v jaké chvíli, ale najednou se to zlomilo. 12 dospělých a tři děti lítali po statku jako pracovité včeličky, skládali ubrousky, navlékali informace na prskavky, lepili fotky do rámečku, vyklizeli nepotřebný materiál a vůbec, dělali vše co bylo potřeba k tomu, aby v sobotu ráno bylo všechno ready. Do postele jsme se dostali v jednu hodinu ráno v nás svatební den - 23.9. 

Během sobotního rána se začali sjíždět i další hrdinové našeho dne - totiž vy, naši svatební hosté. A i když se za to ráno nestihly nachystat baterky do instaxů, nebo dát na stolek náhradní fixy, tak právě díky našim hostům jsme tyhle malicherné maličkosti vůbec nevnímali.

Blížím se ke konci příběhu. Krátký nakonec vůbec nebyl, ale pokud jste dočetli až sem, tak prosím věnujte pozornost i těmhle posledním řádkům. 

Naposledy a opravdu od srdce děkujeme Vám všem, že jste udělali náš svatební den nezapomenutelným. Děkujeme za vaše rady do života, nad kterými jsme se už pobavili i dojali a těšíme se, až za rok zjistíme, co nám radíte dál. Děkujeme za každý svatební dar, který jste nám věnovali a v Londýně i Paříži si na vás dáme rybu s hranolky a croissant. Vytvořili jsme okolo sebe v jeden den okruh těch nejlepších lidí co známe a bylo to znát. Nemůžeme říct, že ty nejlepší věci jsou zadarmo, protože to bychom lhali, ale naše malá změna nám taky dává velký smysl - za ty nejlepší věci v životě se vyplatí zaplatit.

A ted? Neplecha ukončena.

P.S.: kdybyste chtěli využít některého z našich skvělých členů svatebního týmu, níže přikládáme kontakty na všechny tyhle super schopné lidi.

P.P.S.: pokud si tuhle bezva párty chcete připomenout, klikněte na odkaz s videem.